Společnost rehabilitační a fyzikální medicíny SRFM Aktuality Návrh SRFM na změnu legislativní definice rehabilitace nebyl neakceptován
29. června 2020

Návrh SRFM na změnu legislativní definice rehabilitace nebyl neakceptován

V rámci připomínkového řízení k novele zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, podala SRFM zásadní návrh na změnu definice léčebně rehabilitační péče. MZ ČR ve vnitroresortním připomínkovém řízení návrh neakceptovalo.

V duchu odkazu prof. Pferiffera a prof. Švestkové je smyslem návrhu zdůraznit rehabilitaci jako aktivizační proces s cílem dosažení potřebné míry nezávislosti a kvality života. Současná definice toto moderní pojetí rehabilitace nevystihuje. Přijetí změny by znamenalo zásadní změnu pohledu na rehabilitační medicínu a podpořilo by významně možnosti klást důraz na efektivnost a měření kvality poskytováné rehabilitace. Doufáme, že tento záměr bude pochopen.

PLATNÉ ZNĚNÍ:

§5, odst. (2), bod f)

léčebně rehabilitační péče, jejímž účelem je maximální možné obnovení fyzických, poznávacích, řečových, smyslových a psychických funkcí pacienta cestou odstranění vzniklých funkčních poruch nebo náhradou některé funkce jeho organismu, popřípadě zpomalení nebo zastavení nemoci a stabilizace jeho zdravotního stavu; v případě, že jsou při jejím poskytování využívány přírodní léčivé zdroje nebo klimatické podmínky příznivé k léčení podle lázeňského zákona, jde o lázeňskou léčebně rehabilitační péči,

Zde je náš podaný návrh a jeho zdůvodnění:  

§5, odst. (2), bod f)

NAVRHOVANÉ ZNĚNÍ:

léčebná rehabilitace, jejímž účelem je obnovení fyzických, poznávacích, řečových, smyslových a psychických funkcí poškozených v důsledku úrazu či nemoci nebo alespoň zmírnění trvalých následků poškozených funkcí, popřípadě zpomalení nebo zastavení nemoci a stabilizace zdravotního stavu; léčebná rehabilitace probíhá za aktivní spolupráce pacienta s cílem dosažení potřebné míry nezávislosti a kvality života v daném sociálním prostředí, u pacientů s omezením vědomí nebo psychokognitivním deficitem následkem mozkového poškození probíhá rehabilitace i za omezené aktivní spolupráce pacienta s cílem zlepšení vědomí, navázání komunikace a kooperace; v případě, že jsou při jejím poskytování využívány přírodní léčivé zdroje nebo klimatické podmínky příznivé k léčení podle lázeňského zákona, jedná se o lázeňskou léčebnou rehabilitaci,

a dále všude jinde v textu zákona zaměnit pojem „léčebně rehabilitační péče“ nově za termín „léčebná rehabilitace“ a podobně zaměnit „lázeňská léčebně rehabilitační péče“ nově za „lázeňská léčebná rehabilitace“

ODŮVODNĚNÍ:

Ad „léčebná rehabilitace probíhá za aktivní spolupráce pacienta“

Současná definice rehabilitace nevystihuje dobře pojetí rehabilitace jako aktivizačního procesu, pojem péče vybízí k dojmu, že smyslem rehabilitace je o nemocné pečovat, což je však předmětem jiné zdravotní a ošetřovatelské péče. Hlavním smyslem rehabilitace je pacienty stimulovat, aktivovat a jejich aktivitě jim pomoci k dosažení co nejvyššího stupně samostatnosti a co nelepší kvality života, k čemuž nepostačuje péče, ale je nutné pacienta aktivně do procesu rehabilitace vtáhnout. Tím se aktivní proces rehabilitace liší od například mnoha postupů rehabilitačního ošetřování, které mají vést v ošetřovatelském procesu k prevenci poškození a ztrátě funkce, ale rehabilitace má již za hlavní cíl i funkci zlepšit až obnovit. Chceme proto vypuštěním pojmu „péče“ dát najevo požadavek na aktivní přístup všech zúčastněných v procesu rehabilitace. Nakonec i léčba vertebrogenních a myoskeletálních syndromů je v rehabilitaci založena nikoliv na péči, ale na aktivním pojetí a cílovém vedení k pohybové aktivitě a k pohybové léčbě, byť přechodně využívá i pasivních procedur. Ve světových definicích se v souvislosti s rehabilitací již o péči nemluví. Dodatečným podáním po připomínce byl návrh doplněn o znění, ve kterém byly z podmínky aktivní spolupráce vyčleněny osoby s psychokognitivním deficitem po poškození mozku.

Ad „s cílem dosažení potřebné míry nezávislosti a kvality života v daném sociálním prostředí“

Ve všech současných definicích rehabilitace (příklady uvádím níže) je nějakou formou zmiňována nutná interakce s environmentálním prostředím, cíl dosažení nezávislého života v komunitě a dosažení kvality života. Proto navrhujeme novou definici rehabilitace doplnit o tyto cíle a nahradit těmito cíli vágní a neměřitelný pojem „maximální možné“. Nezávislost v denních aktivitách stejně jako kvalita života jsou totiž měřitelné standardizovanými mezinárodními testy a dotazníky, zatímco pojem „maximální možné“ je natolik individuální, že jej měřit a tudíž ani porovnávat nedovedeme.

Ad „fyzických, poznávacích, řečových, smyslových a psychických funkcí poškozených v důsledku úrazu či nemoci nebo alespoň zmírnění trvalých následků poškozených funkcí“

Další nepřesností současné definice je používaný termín „funkčních poruch“, který vnímáme jako terminologicky zaměnitelné označení pro nemoci s poruchou funkce bez přímého organického podkladu, ale nejen ty jsou předmětem zájmu rehabilitace. Za správnější tedy považujeme použití termínu „porucha funkce“, která se vyskytuje jak u čistě funkčních onemocnění, tak i (a daleko více) jako následek organických onemocnění. Zdánlivě drobná změna tak vyjádří daleko lépe celou oblast zájmu rehabilitace. 

Příklady z definic rehabilitace:

WHO definice 2001: „Rehabilitace je obnova nezávislého a plnohodnotného tělesného a duševního života osob po úrazu, nemoci, nebo zmírnění trvalých následku nemoci nebo úrazu pro život a práci člověka“

WHO definice 2011: „Rehabilitace je soubor opatření, která pomáhají jednotlivcům, kteří mají nebo mohou mít zdravotní postižení, dosahovat a udržovat optimální fungování v interakci s jejich prostředím“ a dodává, že rehabilitace je nástrojem umožňujícím lidem poruchou funkce zůstat v jejich komunitě, žít nezávisle a účastnit se vzdělávání, trhu práce a občanského života.

Standardní pravidla pro vyrovnávání příležitostí osob pro zdravotně postižené děti, mládež a dospělé osoby“ dle usnesení Valného shromáždění OSN z roku 1993 a včleněné do článku 26 „Úmluvy o právech osob s disabilitou“ z roku 2008 definují rehabilitaci následovně: „Rehabilitace je proces, jehož cílem je umožnit osobám se zdravotním postižením (disabilitou), aby dosáhly a zachovaly si optimální fyzickou, smyslovou, intelektovou, psychickou a sociální úroveň funkcí a poskytnout jim prostředky pro změnu jejich života k dosažení vyšší úrovně nezávislosti.“

Bílá kniha rehabilitační medicíny hovoří v definici rehabilitace „o souboru opatření, která pomáhají udržovat optimální fungování v interakci s jejich prostředím.“

ICF - Mezinárodní klasifikace funkcí řešení klade důraz „na řešení postižení a omezení činnosti pacientů s cílem usnadnit jejich fyzické a kognitivní fungování (včetně chování), spoluúčast ve společnosti (včetně kvality života) a toho dosáhnout úpravou osobních a environmentálních faktorů.“

Návrh nebyl bohužel akceptován.

Z vnitroresorního připomínkovacího řízení jsme obdrželi 29. 6. 2020 tuto odpověď: 

Neakceptováno

Změna (novelizace) právní úpravy musí být účelná a nezbytná (řeší se problémy aplikační praxe, které nelze odstranit jinak, nebo jiné nedostatky právní úpravy či se doplňují vazby na jiné skutečnosti). Změna tohoto pojmu takovou nezbytností není.Navrhovanou změnou se rovněž neřeší problémy uvedené v odůvodnění, jejichž příčinou je domněle „označení“ tohoto druhu zdravotní péče.  V § 5 odst. 2 jde o výčet druhů zdravotní péče podle účelu jejich poskytnutí a jejich definice. Vzhledem k tomu, že jde o druhy zdravotní péče, je v jejich označení použito slovo „péče“, nejde o „odvozeninu“ od pečování. 

Změna označení druhu zdravotní péče  „léčebná rehabilitační péče“ na „léčebná rehabilitace“ je naprosto zbytná.  Ve vztahu ke skutečnosti, že toto označení je použito v řadě jiných právních předpisů, i zmatečná. Nadto je v definici zachován pojem „lázeňská léčebně rehabilitační péče“.

Závěr k návrhu úpravy § 5 odst. 2 písm. f). Jde o zbytnou a zároveň zmatečnou úpravu, s níž z pohledu LEG nelze souhlasit.

Autor: MUDr. Pavel Maršálek