Společnost rehabilitační a fyzikální medicíny SRFM Aktuality Návrh na změnu legislativní definice rehabilitace
18. května 2020

Návrh na změnu legislativní definice rehabilitace

V rámci připomínkového řízení k novele zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, podala SRFM zásadní návrh na změnu definice léčebně rehabilitační péče.

V duchu odkazu prof. Pferiffera a prof. Švestkové je smyslem návrhu zdůraznit rehabilitaci jako aktivizační proces s cílem dosažení potřebné míry nezávislosti a kvality života. Současná definice toto moderní pojetí rehabilitace nevystihuje. Přijetí změny by znamenalo zásadní změnu pohledu na rehabilitační medicínu a podpořilo by významně možnosti klást důraz na efektivnost a měření kvality poskytováné rehabilitace. Doufáme, že tento záměr bude pochopen.

PLATNÉ ZNĚNÍ:

§5, odst. (2), bod f)

léčebně rehabilitační péče, jejímž účelem je maximální možné obnovení fyzických, poznávacích, řečových, smyslových a psychických funkcí pacienta cestou odstranění vzniklých funkčních poruch nebo náhradou některé funkce jeho organismu, popřípadě zpomalení nebo zastavení nemoci a stabilizace jeho zdravotního stavu; v případě, že jsou při jejím poskytování využívány přírodní léčivé zdroje nebo klimatické podmínky příznivé k léčení podle lázeňského zákona, jde o lázeňskou léčebně rehabilitační péči,

Zde je náš podaný návrh a jeho zdůvodnění:  

§5, odst. (2), bod f)

NAVRHOVANÉ ZNĚNÍ:

léčebná rehabilitace, jejímž účelem je obnovení fyzických, poznávacích, řečových, smyslových a psychických funkcí poškozených v důsledku úrazu či nemoci nebo alespoň zmírnění trvalých následků poškozených funkcí, popřípadě zpomalení nebo zastavení nemoci a stabilizace zdravotního stavu; léčebná rehabilitace probíhá za aktivní spolupráce pacienta s cílem dosažení potřebné míry nezávislosti a kvality života v daném sociálním prostředí; v případě, že jsou při jejím poskytování využívány přírodní léčivé zdroje nebo klimatické podmínky příznivé k léčení podle lázeňského zákona, jedná se o lázeňskou léčebnou rehabilitaci,

a dále všude jinde v textu zákona zaměnit pojem „léčebně rehabilitační péče“ nově za termín „léčebná rehabilitace“ a podobně zaměnit „lázeňská léčebně rehabilitační péče“ nově za „lázeňská léčebná rehabilitace“

ODŮVODNĚNÍ:

Ad „léčebná rehabilitace probíhá za aktivní spolupráce pacienta“

Současná definice rehabilitace nevystihuje dobře pojetí rehabilitace jako aktivizačního procesu, pojem péče vybízí k dojmu, že smyslem rehabilitace je o nemocné pečovat, což je však předmětem jiné zdravotní a ošetřovatelské péče. Hlavním smyslem rehabilitace je pacienty stimulovat, aktivovat a jejich aktivitě jim pomoci k dosažení co nejvyššího stupně samostatnosti a co nelepší kvality života, k čemuž nepostačuje péče, ale je nutné pacienta aktivně do procesu rehabilitace vtáhnout. Tím se aktivní proces rehabilitace liší od například mnoha postupů rehabilitačního ošetřování, které mají vést v ošetřovatelském procesu k prevenci poškození a ztrátě funkce, ale rehabilitace má již za hlavní cíl i funkci zlepšit až obnovit. Chceme proto vypuštěním pojmu „péče“ dát najevo požadavek na aktivní přístup všech zúčastněných v procesu rehabilitace. Nakonec i léčba vertebrogenních a myoskeletálních syndromů je v rehabilitaci založena nikoliv na péči, ale na aktivním pojetí a cílovém vedení k pohybové aktivitě a k pohybové léčbě, byť přechodně využívá i pasivních procedur. Ve světových definicích se v souvislosti s rehabilitací již o péči nemluví.

Ad „s cílem dosažení potřebné míry nezávislosti a kvality života v daném sociálním prostředí“

Ve všech současných definicích rehabilitace (příklady uvádím níže) je nějakou formou zmiňována nutná interakce s environmentálním prostředím, cíl dosažení nezávislého života v komunitě a dosažení kvality života. Proto navrhujeme novou definici rehabilitace doplnit o tyto cíle a nahradit těmito cíli vágní a neměřitelný pojem „maximální možné“. Nezávislost v denních aktivitách stejně jako kvalita života jsou totiž měřitelné standardizovanými mezinárodními testy a dotazníky, zatímco pojem „maximální možné“ je natolik individuální, že jej měřit a tudíž ani porovnávat nedovedeme.

Ad „fyzických, poznávacích, řečových, smyslových a psychických funkcí poškozených v důsledku úrazu či nemoci nebo alespoň zmírnění trvalých následků poškozených funkcí“

Další nepřesností současné definice je používaný termín „funkčních poruch“, který vnímáme jako terminologicky zaměnitelné označení pro nemoci s poruchou funkce bez přímého organického podkladu, ale nejen ty jsou předmětem zájmu rehabilitace. Za správnější tedy považujeme použití termínu „porucha funkce“, která se vyskytuje jak u čistě funkčních onemocnění, tak i (a daleko více) jako následek organických onemocnění. Zdánlivě drobná změna tak vyjádří daleko lépe celou oblast zájmu rehabilitace. 

Příklady z definic rehabilitace:

WHO definice 2001: „Rehabilitace je obnova nezávislého a plnohodnotného tělesného a duševního života osob po úrazu, nemoci, nebo zmírnění trvalých následku nemoci nebo úrazu pro život a práci člověka“

WHO definice 2011: „Rehabilitace je soubor opatření, která pomáhají jednotlivcům, kteří mají nebo mohou mít zdravotní postižení, dosahovat a udržovat optimální fungování v interakci s jejich prostředím“ a dodává, že rehabilitace je nástrojem umožňujícím lidem poruchou funkce zůstat v jejich komunitě, žít nezávisle a účastnit se vzdělávání, trhu práce a občanského života.

Standardní pravidla pro vyrovnávání příležitostí osob pro zdravotně postižené děti, mládež a dospělé osoby“ dle usnesení Valného shromáždění OSN z roku 1993 a včleněné do článku 26 „Úmluvy o právech osob s disabilitou“ z roku 2008 definují rehabilitaci následovně: „Rehabilitace je proces, jehož cílem je umožnit osobám se zdravotním postižením (disabilitou), aby dosáhly a zachovaly si optimální fyzickou, smyslovou, intelektovou, psychickou a sociální úroveň funkcí a poskytnout jim prostředky pro změnu jejich života k dosažení vyšší úrovně nezávislosti.“

Bílá kniha rehabilitační medicíny hovoří v definici rehabilitace „o souboru opatření, která pomáhají udržovat optimální fungování v interakci s jejich prostředím.“

ICF - Mezinárodní klasifikace funkcí řešení klade důraz „na řešení postižení a omezení činnosti pacientů s cílem usnadnit jejich fyzické a kognitivní fungování (včetně chování), spoluúčast ve společnosti (včetně kvality života) a toho dosáhnout úpravou osobních a environmentálních faktorů.“

Autor: MUDr. Pavel Maršálek